Psychosomatická konference 2022

  • od
PSYCHOSOMATICKÁ KONFERENCE
16Kvě2022
18Kvě2022

Liberec

V čem se prolínají psychosomatika a psychoterapie? To je téma Psychosomatické konference, která se uskuteční 16.-18.6.2022 v Liberci.

Chceme-li dvě věci srovnávat a vymezovat mezi nimi hranice, potřebujeme mít definici obou. Pokud jde o psychoterapii a psychosomatickou medicínu, psychoterapie je definována docela přesně, což nelze říci o psychosomatické medicíně. Pro náš úkol tedy budeme muset nějak definovat psychosomatickou medicínu. Přitom nemusíme vytvořit závaznou a všemi nutně přijímanou definici, když to nejde. Definovat psychosomatickou medicínu můžeme pragmaticky, to znamená k nějakému praktickému účelu. V tomto případě jde o dva účely. Odborníci pracující v psychoterapii a v psychosomatické medicíně potřebují vytvořit nějakou hranici, aby mohli spolu komunikovat a mohli se dohodnout. Ještě praktičtější důvod k definicím je vztah s pojišťovnami, tam musí být jasno, co se pod kterým kódem platí.

Psychoterapie je definována jako snaha psychologickými prostředky ovlivnit funkce duše. Tato snaha mívá dva důvody. Jeden je medicínský, tedy úleva od psychických obtíží, tedy terapie ve vlastním slova smyslu. Druhým důvodem je lepší porozumění sama sobě a osobnostní (nebo u pedagogů profesionální) rozvoj. To už není terapie v medicínském slova smyslu. Pak takovou psychoterapii nemusí provádět zdravotník ve zdravotnickém zařízení, jenže pak ani nemůže žádat hrazení této aktivity ze zdravotního pojištění. Hranice mezi těmito dvěma přístupy je velmi neostrá, proto jistě je občas osobnostní rozvoj hrazený pojišťovnou a léčba prováděna mimo zdravotnické zařízení. Řešit organizačními opatřeními tento rozpor prostě nejde. Zažili jsme snahu veškerou psychoterapii pořídit zdravotnímu dozoru. To se setkalo s celkem srozumitelným odporem. Vyjmout psychoterapii ze zdravotní péče by vedlo k tomu, že mnozí pacienti by na zaplacení této terapie neměli. Z hlediska definicí je potřeba odlišit zdravotní a mimo zdravotní psychoterapii. Já bych si uměl představit, že vzdělání obou bude stejné, ta zdravotní psychoterapie se bude provádět ve zdravotnickém zařízení (psychoterapeut pak musí navíc splnit požadavky zákona na zdravotnického pracovníka).

Jak definovat psychosomatickou medicínu? Cílem je úleva od obtíží, ale především od somatické symptomatologie. To je možné udělat ve dvou krocích.

Prvním krokem je psychosomatická diagnosa, můžeme to nazvat psychosomatická konzultace. To nemůže být tak, že po stručném vyslechnutí pacienta provedeme mnohá vyšetření, která dají jednoznačnou diagnosu. Psychosomatická diagnostika, lépe konzultace, se provádí v rozhovoru lékaře a pacienta. Spolu zvažují, jak obtíže, kterými pacient trpí, souvisejí nebo nesouvisejí se somatickou diagnosou. Spolu hledají vzájemné souvislosti. Čím jsou obtíže provokovány, co je mírní. Kde somatická léčba může pomoci, kde ne. Také zvažují, do jaké míry a zda vůbec by pomohla psychoterapie. Na rozdíl od somatické diagnosy je psychosomatické zhodnocení vždycky jen provizorní, vždy se může ukázat, že všechno je ještě jinak.

Ve chvíli rozhovoru je lepší, když somatická vyšetření již byla provedena. Praktický lékař je často prvním konzultujícím lékařem, který organizuje i somatická vyšetření. Proto mu nezbývá než oba procesy provádět současně. To má tu výhodu, že již od počátku se pacient dozví, že provedená vyšetření nemusejí dospět k diagnose, která povede k jasné a účinné terapii. Že pak bude nutné zvažovat i širší souvislosti ve smyslu psychosomatických konzultací.

Druhým krokem je pak terapeutická fáze. Jestliže máme tuto fázi odlišit od psychoterapie, pak touto metodou nemůže být snaha „psychologickými prostředky ovlivnit funkce duše“. Spíš jde o pokračování psychosomatických konzultací, tedy vždy znovu zvažování vzájemného vztahu somatických a psychosociálních obtíží. Co ulevuje, co stav zhoršuje. Součástí této fáze je i občasná kontrola somatických vyšetření. EKG, Holtrovo sledování laboratorní vyšetření někdy uklidní pacienta lépe a rychleji než psychologické prostředky. Někdy pomůže i medikace.

Otázka je, zda by výše popsanou práci mohl provádět psycholog bez medicínského vzdělání. Představit si to sice umím, zvlášť s lékařem za zády, ale z praktických důvodů bych to asi vždy klasifikoval a platil jako psychoterapii.

Napsat komentář